THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z útrob amazonskej džungle sa okrem samby doprevádzanej dunením tam-tamov o priazeň všetkých po melodike a tvrdosti bažiacich nadržancov uchádza brazílska smečka SOMNIATOR. Talentová brazílska štvorica sa netají svojím príklonom k spevnosti a rýchlosti. Duch tvorby európskych kapiel tohto žánru sa hmatateľne odráža aj v ich kompozíciách. Dve skladby z promo singla, ktoré slúži ako predkrm ku oficiálnemu debutovému albumu v celkovom hracom čase mierne prevyšujúcom 12 minút, ponúkajú vcelku chytľavú a zaujímavú vzorku melodického speed/power metalu.
Prvá z nich vás nemilosrdne hodí priamo do oka hurikánu. Po miernom úvodnom vánku sa "Eye Of Hurricane" premení na nekompromisnú speedovú smršť. Obe gitary brúsia doprovodný podklad do kryštalických tvarov a foriem vysoko karátového čísla. Samozrejmosťou sú neodmysliteľné zdvojené sóla. Celú eskadru skazy kočíruje vokalista Rogério svojím nabrúseným hlasom. Spev sa nesie v stredných polohách a napriek prvotnej uchu nie príliš lahodiacej polohe a farbe, spôsobenej aj značným juhoamerickým prízvukom sa opakovaným posluchom na jeho hlas dá zvyknúť. Ku všetkému ešte statočne dopomáhajú viacvrstvové vokály na skvelej úrovni. Za zmienku stojí, že skupina fungujúca na 4 členoch nemá stáleho basáka ani bubeníka no napriek tomuto “handicapu“ si hosťujúci basák v strede vystrihne parádne melodické sóličko. V ničom si nezadá ani gitara a celú sólotéku korunuje bachovskými trilkami kláves. Ten prechádza do vkusného epického intermezza, pri ktorom by aj pán Malásek mlsal blahom. Po tomto krátkom Time Out-e sa všetko vracia do pôvodných koľají kde artiléria rýchlosti a melodiky pokračuje ďalej. Hosťujúci bubeník si napriek ultarýchlosti dovolí aj spestrujúce finesy a občasné swingové parádičky. Nuž hostí si brazílsky úderníci na album pozvali prvotriednych.
Druhá “The Dragon´s Curse“ pláva skôr v power vodách. Úvod dokonca mierne pripomína thrashové kapely 80-tych rokov s atmosferickým klávesovým podmazom. Sekaný rif pod spevom môže pre zmenu evokovať štýl SYMPHONY X či iných power kapiel. SOMNIATOR si tu s ľahkosťou im vlastnou mieša tvrdé pasáže s až prettymaidsovskými popevkami. Recitantom prednesený bridge nás skvelo navnadí pred našľapaným spevným refrénom, po ktorom aj vy podľahnete dračej kliatbe. Ani tento krát nechýba na klávesoch vystavaný epický predel podporovaný promenádou bicích. Ako rozbúrená riava ústí celý motív do efektných gitarových sól oboch hlavných protagonistov; Felipa a sličnej Reginy. Celý epos vrcholí v gradujúcom závere navŕšených vokálnych hradieb. SOMNIATOR na svojom promo singli predstavuju čítankový speed/power. Celé dielo by ešte chcelo profesionálnejší zvukový kabát a lepšiu produkciu. Napriek tomu si dovolím smelo povedať, že v krajine futbalových majstrov sveta vyrastá nová speedmetalová nádej a vážna konkurencia domácej ANGRE. Škoda len toho obalu pri ktorom sa kapela nechala až príliš inšpirovať Rhapsody, a dať na cover draka, to už dnes nie je bohvieako originálne.
7 / 10
Felipe Sales
- guitars, backing vocals
Thiago Lima
- keyboards, backing vocals
Rogério Martins
- lead vocals
Regina Tribuzy
- guitars, backing vocals, art direction
1. Eye Of Hurricane
2. The Dragon´s Curse
Master Of Dreams (2002)
Fire And Wind (promo single) (2002)
Reason Of A Lord`s Dream (demo) (2000)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Produkce: SOMNIATOR
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.